Kdo jsem

Mou vášní je  učit. Učit vidět svět jinýma očima. Vidět jej skrze uzdravenou duši, zdravé tělo, jasně a radostně.

Mnoho let jsem pracovala s dětmi. Nejprve jako trenérka radioamatérského sportu. Po ukončení magisterského studia oboru tělesná výchova a pedagogika a psychlogie jsem učila přes dvacet let na základní škole.

Kromně mé vášně pro sport, mne také zajímal můj druhý obor. Zajímalo mne, kdo my lidé jsme, jak fungujeme a jak můžeme být zdraví a šťastní. Cestu jsem viděla vždy ve spojení péče nejen o tělo, ale i o tu naši část, kterou život prožíváme. Nazvěme ji třeba psyché.

Absolvovala jsem kurzy Silva Metod, Reiki, Kvantové terapie, Pulzové diagnostiky, Metody Access Bars, stala se terapeutkou Metody RUŠ. 

Posledně jmenovanou metodou pracuji již deset let. Práve ta mi pomohla pochopit fungování mysli a prožívání pocitů. Výsledky práce na sobě i s klienty mi potvrdily její účinnost.


Můj příběh aneb jak jsem se naučila vidět svět jinak

Každé ráno, když otevřu oči, jsem naplněna nekonečnou vděčností. Kolem mne je úžasný svět. Ať je léto nebo zima, je prostě nádherný. Miluju slunce, sníh, zbarvené listy podzimu, zelenající se nebo dokonce kvetoucí jarní stromy a zvuky deště, dopadajícího na okenní parapet.

Užívám si i dnů protkaných mlhou i přítmí zatažené oblohy, které vyzývá ke klidu a tichu a té nádherné možnosti být chvilku sama se sebou a šťastná. Kromě všech těch krás, které vidím kolem sebe svýma očima, a které proudí do mého srdce, prožívám je celým svým tělem, každou buňkou, každým kousíčkem mého bytí. 

Svoboda vidět svět svýma očima.

Svoboda projevovat sama sebe, tak jak to vidím já, svoboda vidět v dálce zasněžené hory a bezprostředně blízko zkoumat nádherné detaily a hru stínů na klásku jitrocele či desítky drobných kvítků ve středu květu podbělu.

A navíc vím, že to tak mohu mít tak dlouho, jak dlouho to sama sobě umožním a dovolím.

Není to však zase tak dávno, kdy můj pohled na svět byl zcela odlišný. Ráno se mi nechtělo vstávat. Šlapala jsem na kole do práce a nevnímala přírodu kolem sebe.

V hlavě se mi motaly myšlenky co budu v práci řešit, jak to budu řešit a projížděla jsem si rozhovory, které budou probíhat. Moje první věta při návratu domů z práce zněla: „Proč já musím každý den chodit z práce taková naštvaná."

Cítila jsem se nedoceněnná, ukřivděná, bez podpory. Ať jsem se snažila sebevíc, stejně bylo neustále třeba řešit nějaké konflikty. Buď mezi dětmi nebo s kolegy. Navíc mé názory na řešení situací byly zcela odlišné od ostatních.

Připadala jsem si jako mimozemšťan.

Práce, již jsem dříve milovala, mi přestala dávat smysl. Prostě se na to už nedalo dívat. A k tomu jsem se jednoho rána probudila a zjistila, že písmenka v novinách, do kterých jsem nakoukla, jsou nějak divně rozmazaná a nejdou vůbec přečíst.

Tak to mi ještě chybělo

Jako by toho všeho nebylo dost. Nevím, kde mi hlava stojí, teď ještě ke všemu přestávám vidět. Odpověď na otázku: „Co nechceš vidět ve svém životě?” byla dost jasná. Co však jasné nebylo, jak z tohoto vlaku vystoupit ven. Mimochodem o vlaku se mi zdávalo docela často. Buď nešlo vystoupit nebo nastoupit. Přemýšlení nad mými trablemi mne neopouštělo ani v noci.

A jak už to v takových chvílích bývá, přidala se k tomu nemoc. Horečky, urputný kašel trvající několik týdnů strávených vsedě na pohovce. Černý kašel, to se prý už dneska nevyskytuje. Ale právě těchto několik týdnů mi pomohlo vystoupit z toho pomyslného vlaku a změnit směr.

Někde v koutku duše jsem vždycky věděla, že všechno má řešení. Že člověk může být zdravý a žít šťastný život.

 A tak jsem objevila cestu, jak se dívat na svět s radostí, jasností, láskou a také láskyplnýma zdravýma očima.

Na té cestě jsem strávila několik let, setkala se se spoustou zajímavých lidí, našla mnoho úžasných přátel. Vyzkoušela nejrůznější techniky, cvičení, zkrátka pracovala jsem se svým tělem, myslí i tou utrápenou duší, jež cítila nekonečnou potřebu se konečně zbavit všech těch závaží.

Závaží, která si nesla pěkně dlouho.
Závaží pro která se po několika desetiletích na tomto světě už neměla chuť rozhlížet kolem sebe.

Dnes už vím, že to semínko vědění ukrývající se v koutku duše, zalévané nejprve slzami, později však dalšími a dalšími znalostmi, vyklíčilo. A dnes je z něj pevný a silný strom. Strom poznání. Poznání, že duše i oči mohou být zdravé, šťastné a mít jasný a radostný pohled na svět.

Mám za sebou osm let práce s klienty

Pomáhám jim na jejich cestě za šťastným životem, protože vím, že nejtěžší je tu cestu objevit. Pět let pořádám pravidelné přednášky na téma jak se dívat na svět a najít ten správný úhel pohledu. Jak propojit a cvičit tělo, mysl, rozumnět své duši a dívat se nejen očima, ale i srdcem.

Tak mne napadlo, že je škoda se o moje znalosti nepodělit. Naučím vás vidět svět takový, jaký opravdu je, bez hodnocení a nálepek, které mu přisuzujeme my . A tyto nálepky jsou právě důvodem, že se nám takový jeví. I vy se budete radovat ze života, který je ve vás i kolem vás. Vidět jde i jinak než očima. Když se to naučíte, vaše oči nebudou mít důvod nepouštět jakékoli obrazy světa do vaší duše.

Radostná zpráva

Vy už nebudete muset absolvovat spousty kurzů a dávat všechny ty vědomosti dohromady. Dostanete jednoduchý návod, jak vidět vše ve svém životě tak, abyste se z něj mohli radovat po všech stránkách.

A nebo je naopak navštěvovat můžete. Pro radost ze života. Pro tu hravou radost z vědění a objevování nových cest. Pro radost z objevování toho, co všechno je možné.