Žijeme v době, kdy se máme po materiální stránce nejlíp z novodobé historie lidstva. A přesto spousta lidí strádá. A přesto se některým lidem nedostává. Toto je však způsobeno tím, jak o vztazích, penězích, práci, lidech kolem sebe, zdraví a dalších oblastech života smýšlíme.
Myšlení ovládáme tím, že se rozhodujeme, jak se na události ve svém životě díváme. Následně tím ovlivníme i dění. V tomto mne hodně školily mé děti. Jednou jsme si šli nachat opravit boty. Bylo už po zavírací, ale pán byl v opravně a měl ještě otevřeno. Dávám boty do okénka. „Už jsem tady dávno neměl být.“ Odpovídá nerudný pán, zjevně naštvaný.
No jasně už se viděl doma a teď ho zase něco zdrží. Mne jeho odpověď pěkně naprudí. Už už se chystám říct něco v tom smyslu, že si mohl zavřít opravnu. V tom se do toho vkládá dcerka. S milým úsměvem mu podává boty a říká:“To máme ale štěstí, že jste ještě tady.“ Pán je zcela odzbrojen a přebírá boty. Už se tolik nemračí. Já radši mlčím, ale moje vlastní naštvanost ustupuje.
Radost, že jsme to stihli je pozorností tomu co potřebuji v ten okamžik zařídit.
Moje naštvání je pozornost něčemu pro tu chvíli úplně nepodstatnému. To je naštvání opraváře.
Mysl je nástroj na tvoření, stejně jako nůž je nástroj na krájení. V mysli je však také filtr, podobně jako ve fotoaparátu. Filtr, který nám umožňuje něco vidět a něco ne. Mým filtrem v dané situaci bylo přesvědčení, že ten pán je tam od toho, aby nám ty boty spravil a ještě k tomu se na nás usmíval.
Tehdy jsem se na něj neuměla podívat jako na člověka, který už se těšil domů a někdo ho od toho zdržel.
A teď si představte, že tyhle filtry můžeme vědomě rozpouštět. A pokud někdo zrovna přes nějaký kouká, můžeme jej povzbudit, uklidnit, udělat mu nějak radost.
Vnímejte své reakce na situace v životě.
Pokud se necítíte dobře, zkoumejte jaký filtr vám to způsobil. Už tím, že si jej uvědomíte, dokážete mnoho změnit. Ještě účinnější je se rozhodnout dát tento filtr pryč. Položte si otázku:
„Jakým jiným způsobem se můžu na tuto situaci dívat?“