Když ztichne i ptačí zpěv aneb jak ty malé potvůrky utišit, když nás po ránu budí a nám se chce ještě tolik spát 🙂 Uprostřed lesů na pomezí Vysočiny a jižních Čech svítá. První paprsky slunce se mihotají na hladině rybníku. Protahuju se. Sluníčko mne šimrá na tváři. Je čas vstát a uvítat nový den. Další den uprostřed nádherné přírody. Uprostřed lesů plných...
Už mám sbaleno. Po roce se moc těším na orienťácké soustředění. Poslední roky už tolik po lesích neběhám a vím, že mi to trochu chybí. Miluju vůni lesa. Zjara je cítit nejvíc. V ostrém slunci se třpytí kapky vody na mechu. V horských terénech se v zeleni bělají flíčky sněhu, který ještě neroztál. Také se těším na kamarády. Před pár lety jsme spolu...
Ležím a v mé levé ruce se rozlévá podivný pocit. Taková tupá bolest. Není silná, ale je velmi nepříjemná. Přede mnou jsou Velikonoce. Mají přijet všechny děti a vnoučata. Moc se na ně těším. Jen nevím, jak si to s touhle podivnou bolestí budu moct užít. Snad to přejde. Velikonoce za mnou. Bylo nádherně. Strávili jsme je venku. Dělali ohýnky...
Žijeme v době, kdy se máme po materiální stránce nejlíp z novodobé historie lidstva. A přesto spousta lidí strádá. A přesto se některým lidem nedostává. Toto je však způsobeno tím, jak o vztazích, penězích, práci, lidech kolem sebe, zdraví a dalších oblastech života smýšlíme. Kvalita života je určena kvalitou myšlení. Myšlení ovládáme tím, že se rozhodujeme, jak se na události ve svém životě...
V době, kdy jsem ještě chodila do základní školy mi učaroval radioamatérský sport. Bylo to v době, kdy o cestování po světě se nám většině mohlo tak akorát zdát. Ale pomocí vysílačky a speciálních kódů jsem mohla komunikovat třeba s Japoncem nebo Američanem nebo někým z exotického ostrova. Ten jsem si pak vyhledávala v mapě, abych věděla, kde uprostřed oceánu sedí ten člověk,...
Proč jsem se rozhodla psát Blog Za posledních osm let se toho v mém životě spousta změnilo. Já vím, změny v životě probíhají každým dnem a každou minutou. U všech lidí bez rozdílu. Někdo je však nevidí.To proto, že jeho pozornost je zaměřena do té oblasti, kde bychom rádi něco změnili. A třeba na tu změnu jenom čekáme. A ono se zdánlivě nic...
Nedávno mi poslal můj vnuk fotku, jak se koupe v potoce. Ponořený skoro po krk. Usmívá se u toho. Na tom by nebylo nic divného. Jenže byl únor a byl to horský potok. Ano, mnozí už možná tušíte, že byl účastníkem kurzu, bourání hranic lidských možností podle Wima. Ten kurz se takhle nejmenuje. Nazvala jsem si ho tak já. Protože...
Jitka Hauerlandová