Proč jsem se rozhodla psát blog?

Proč jsem se rozhodla psát Blog

Za posledních osm let se toho v mém životě spousta změnilo. Já vím, změny v životě probíhají každým dnem a každou minutou. U všech lidí bez rozdílu. Někdo je však nevidí.To proto, že jeho pozornost je zaměřena do té oblasti, kde bychom rádi něco změnili. A třeba na tu změnu jenom čekáme. A ono se zdánlivě nic neděje. A pro toto čekání i ty změny, které probíhají jinde, nevidíme.

Mám teď však na mysli změny v prožívání života. Zatímco poměrně hodně lidí si s přibývajícím věkem čím dál tím více stěžuje na to či ono, prožívám čím dál tím více radosti. Raduji se z toho, když mám chvíli pro sebe, stejně jako z toho, když jsem s mým mužem, s dětmi, s vnoučaty, s přáteli, když sportuju i když pracuju. Proto se s vámi ráda prostřednictvím BLOGU o své zkušenosti podělím. Budu ráda, když vás inspiruji a případně nějaká myšlenka, zkušenost pomůže.

Před osmi lety mi do té doby milovaná práce přestávala dávat smysl. Učila jsem na základní škole tělocvik, hudebku a němčinu. Jen mi čím dál tím víc leželo v hlavě, že to je v té škole všechno na povel. Chápala jsem, že někomu není zrovna do zpěvu, nebo se má učit cizí jazyk, který zrovna nechce nebo nepotřebuje umět. Že děti mnohem víc řeší život – že od nich zrovna odešel táta, že je někdo v rodině nemocný, že jsou třeba zrovna zamilovaní a jejich city nejsou opětovány.

Jak se s tímto vyrovnat je však nikdo neučil.

Začala jsem se do hloubky zabývat tím, jak porozumět prožívání pocitů a jak s těmi pocity pracovat. Hezké si užívat a nepříjemné měnit. Stala jsem se terapeutkou Metody RUŠ. Výsledky byly tak úžasné, že mi začalo dávat mnohem větší smysl pracovat s dětmi i jejich rodiči tímto způsobem. A tak se z nešťasné učitelky postupně stala šťastná terapeutka.

Došla jsem k poznání, že je naprosto zbytečné, aby se kdokoli na této planetě trápil. Během těch osmi let se navíc objevilo tolik způsobů jak s nepříjemnými pocity pracovat, že je zbytečné, aby tyto pocity někdo ještě žil. Nedávno moje dcera řekla krásnou větu: „Přišla jsem na to, že se nám nedějí žádné špatné věci, dějí se nám jenom dobré věci a věci, které nás učí.“

Proto bych vám ráda pomohla mít to v životě také tak: „Tohle je super – užívám si to a tohle mne učí.“ Stačí si to uvědomovat. Radostné věci si užijete mnohem víc a ty méně radostné vás povedou k uvědomění, co v životě dělat jinak.